ROZHOVOR: Snažím se dělat svět lepším místem pro život

Vyšel se mnou rozhovor v časopise Váš Zlín. A bavili jsme se o práci i o kráse a o mých hodnotách v životě. Jak se to všechno prolíná? Rozhovor berte jako pozvánku k nahlédnutí do toho, co je pro mě důležité – a jak to pozitivně ovlivňuje mé zákazníky.

Stojí za vznikem Hubu HAX, ve Zlíně dosud spíše ojedinělém prostoru pro podnikatele v kreativních průmyslech, dělá pro firmy marketing tak, aby se probouzely do budoucnosti, ale v jednu dobu se také například snažil motivovat Zlíňany k ježdění na kole. Zeptali jsme se Víti Macha, proč to všechno dělá, co ho k tomu vede a kde ke své práci čerpá energii.

HAX? Co si pod tím člověk může představit?

Vezmu to trochu zeširoka. Ve Zlíně existuje pod hlavičkou Univerzity Tomáše Bati coworkingové centrum – takzvaný UPPER – pro začínající podnikatele. Je otevřený nejen pro studenty a absolventy UTB, kde je jim po dobu maximálně tří let poskytováno zázemí pro rozjezd vlastního podnikání.

Po třech letech pak musí místo opustit – vydat se takzvaně do světa, aby uvolnili místo jiným. Nám se ten koncept líbil, panuje tam skvělá atmosféra, která přitahuje lidi podobného ražení, což je nesmírně inspirující. Proto jsme nakonec s kamarády, grafikem Michalem Jakubcem a architektem Davidem Hliněným, založili Hub HAX.

Jednoduše řešeno, je to prostor podobně naladěných lidí, kteří sdílejí podobné hodnoty a kteří v rámci svých možností dělají svět lepším.

Jak se vám ve Zlíně dařilo něco takového rozjet?

Z UPPERu jsem odcházel jako jeden z prvních, a jakmile jsem vystřídal asi dvě kanceláře, dokázal jsem si pojmenovat, co mi chybí. Najednou kolem mě nebylo tolik radosti ze života a práce, dobrá parta lidí, ale i zdánlivá maličkost, jako že někdy lidé nezdraví na společné chodbě.

Věděl jsem, že takové pracovní prostředí nechci. Přeci jen v práci strávíme dost času a je to pro naši pracovní i psychickou pohodu důležité.

S kamarády jsme tak začali ve Zlíně hledat vhodné místo, které bychom si uzpůsobili dle našich představ. Nebylo to jednoduché, nic takového tady nebylo a vhodných prostor je ještě míň.

Zprvu jsem měl velké vize, dokonce jsem přemýšlel, že by součástí takového místa měla být kavárna nebo hlídací koutek pro podnikající maminky.

Nakonec jsme to udrželi v rozumných mezích, abychom s tím neměli příliš práce, přeci jen jsme si HAX vydupali ze země bez zázemí a kapitálu.

Našli jsme útulné prostředí v podkroví, a to považuji ve městě plochých střech za úspěch (smích). V domě na Dlouhé ulici jsme téměř v centru, přitom je tady klid, máme neobvyklý interiér. Zkrátka je nám tady dobře.

Jak dlouho takto fungujete? A nabízíte prostor pro práci i případným novým kolegům?

Do HAXu jsme se stěhovali v květnu 2018, letos tady budeme třetím rokem. Ve stávající sestavě fungujeme asi dva roky, občas někdo odejde, občas někdo přijde, takže ano, pokud není plně obsazeno, může přijít i někdo zvenčí.

Skoro všichni přichází s tím, že už mají práce z domova plné zuby a chtějí výrazněji oddělit pracovní a soukromý život. Tak jsem ostatně začínal také.

Bohužel si to kvůli pandemii prožívám posledního půl roku znovu. Naštěstí díky dřívějšímu nastavení technologií dokážu pracovat odkudkoli, ale o to víc mi chybí ta dobrá komunita lidí.

Pomáháte si v HAXu navzájem ve svých oblastech podnikání?

Určitě, je to další výhoda. Každý sice máme svůj byznys, ale když se potřebujeme s někým z kolegů spojit, tak na konkrétní zakázce pracujeme společně. Ostatně jde o profese, které spolu mnohdy souvisejí a už ze své podstaty se doplňují – branding, strategie, design, animace, architektura, online marketing, komunikace…

Zároveň to ale třeba v mém případě není tak, že bych dával práci kamarádům, protože se známe. Je to právě naopak, vím, že chtějí danou zakázku udělat dobře ne jen kvůli finanční odměně, ale protože jsou zvyklí na určitou kvalitu svých výstupů a přístup ke klientům.

Každopádně neexistuje nějaká „reklamní nebo komunikační agentura Hub HAX“. Přesto u nás vznikají skvělé věci pro zajímavé klienty, jako je Promens Zlín, mm cité, Centroprojekt, TON a mnoho dalších.

Když tomu nahrává doba, podnikáte společně i nějaké volnočasové aktivity?

Oblíbená aktivita, hlavně v letních měsících, jsou společné obědy, na které jezdíme na kolech. Dost se tím rozšiřuje nabídka možností. A také se po návratu člověk cítí lépe, když se po obědě trochu rozpohybuje jízdou.

Ale takovou oslavu výročí HAXu jsme stihli kvůli pandemii udělat jen jednou.

Častěji se jedná o takové ty drobné každodenní radosti – pokec v kuchyňce, animátor Matěj Vázal připraví svůj oblíbený čaj…

Součástí tvé práce je probouzení firem. Co to konkrétně znamená?

Spousta firem má skvělé lidi, svůj produkt, přístup ke klientům. Někdy o tom ale neříkají světu okolo. A mým pracovním posláním je komunikace především B2B firem, od úvodního nastavení jejich takzvané brand identity a vizuálního stylu až po samotnou komunikaci k cílovým skupinám.

Stěžejní je úvodní fáze poznání firmy. Na začátku spolupráce si s klientem společně projdeme takzvaným brandworkshopem, jehož cílem je poznat firmu, její produkty a služby, hodnoty značky, cílové skupiny, silné a slabé stránky a další.

To vše zpracuji do komunikační strategie a ta sjednotí firemní komunikaci.

Následně se pustíme do práce a jednotlivé kroky začneme realizovat – od webových stránek přes firemní časopisy a tiskoviny až třeba po firemní akce, videa…

Tady je důležitá právě ta strategie, která sjednocuje takzvanou zákaznickou zkušenost napříč různými komunikačními kanály.

A zážitek zákazníka, současného i budoucího zaměstnance či okolí by měl být v ideálním případě pozitivní.

Co tě na tvé práci nejvíce naplňuje?

Jednoznačně potkávání skvělých lidí. Ti, kteří mají drajv, odhodlání, chuť něco změnit, posunout dál.

Tomáš Baťa říkal, abychom nehledali lehké cesty, protože ty hledá již tolik lidí, že se po nich nikam nedostaneme.

Dobře si pamatuju jedno pracovní setkání, když jsem pracoval jako marketingový manažer ve stavební firmě. Byl jsem na schůzce u potenciálního zákazníka v období doznívající krize ve stavebnictví. Pán mě po chvíli debaty zastavil a ptal se, proč já mluvím nadšeně a s radostí, když u něj před chvílí konkurence plakala nad tím, že nemají práci. To je přesně ten rozdíl v té energii a pozitivním myšlení. Zákazníci to prostě vnímají. Chtějí být s dobrými, úspěšnými, pozitivními, s inspirujícími tahouny.

Jaká je cesta k tomu být takovou firmou?

Podstatou je chtít a znát výchozí stav. Myslím si, že uvědomění si současného stavu je základ jakékoli změny, ve firmě i u člověka. Každý chce změnu, ale očekává změnu okolí, přátel nebo firmy, málokdo se chce změnit sám.

Chtít změnu, rozhodnout se pro ni a snažit se změny dosáhnout je nutný předpoklad. Vidím, že je kolem nás obrovská spousta šikovných lidí a firem.

Jen ve Zlíně, který globálně není zrovna velkým městem, vzniká ohromné množství krásných produktů a služeb.

O některých obecně víme, o spoustě ne, protože se o nich zapomíná mluvit. A navíc už dávno neplatí, že dobrá práce se prodá sama.

Proč myslíš, že tomu tak je?

Firmy někdy mají dva protipóly – mají moc práce a tak komunikaci nechtějí řešit. Nebo naopak mají práce málo a pak hledají rychlá řešení. Ale když je moc práce, je to ideální čas začít změnu.

Až je práce málo, tak je pozdě a hledají se rychlá řešení.

V boji o zákazníka přitom nemusíme používat jen slevy a cenu. Můžeme budovat dlouhodobý vztah, partnerství postavené na důvěře, referencích, přístupu, kvalitě služby, prezentacích a samozřejmě dobrých vztazích konkrétních lidí.

A to je dlouhodobá činnost, která se trvale vyvíjí, protože se mění podmínky, okolí, lidé i technologie.

Samozřejmě doba a způsoby změny záleží také na cílové skupině. To může být zákazník, ale také zaměstnanci, sousedé, dodavatelé. Roste počet lidí, kteří nechtějí mít jen laciné řešení, ale i kvalitní výsledek, být kvalitně obslouženi, dostávat inspiraci.

A je pro tebe něco srdcovka? Něco, do čeho se pouštíš doslova s vášní?

Rozhodně vydávání firemních časopisů. Považuji to za vrchol komunikace firmy, protože k tomu vede spousta kroků – ochota něco takového vydávat a stávat se odlišným, rozhodnout se být tváří své firmy, motivovat kolegy k tomu, aby byli v časopise také.

Přitom to stále nesmí být katalog, ale musí to být obsahově i vizuálně zajímavé.

V létě tak například vydáme časopis s tipy na aquaparky a bazény po celém Česku. V téhle době, kdy máme doma u počítačů práci, školu i zábavu, bude hlad po tom vyrazit ven. A u nás jsme zemí koupalištím zaslíbenou (smích).

Z čeho čerpáš energii, abys mohl probouzet firmy?

Je to o úhlu pohledu. Třeba místo slova problém používám slovo výzva, které motivuje ke změně a k hledání řešení.

Fascinují mě možnosti dnešní doby, možnost díky nim přeskočit některé vývojové fáze. V Africe například na mnoha místech nemají elektřinu a tak rovnou přeskočili fázi vedení drátu přes celý kontinent ve prospěch fotovoltaiky.

Nebo jiný příklad, v Číně přeskočili platební karty a rovnou platí telefonem. To mi říkal kamarád už před nějakými pěti sedmi lety. Tehdy jsem to nechápal, a hle, v Česku se platby přes mobilní telefon zavedly až v roce 2019.

Pro mě osobně je důležité vidět lepší svět a zažít ho. Tyto podněty pak přináším ke mně a k mým zákazníkům.

Proto rád jezdím třeba do Vídně, do měst a míst s kvalitním veřejným prostorem, kde je vidět důraz na kvalitu služby. Takže Rakousko je pro mě srdcovka.

Co ta cyklistika, kterou jsi zmiňoval? Na kole jezdíš do práce, na oběd… Zdá se, že kolo je důležitou součástí tvého života.

To se vrátíme ještě k té Vídni. Je to hlavní město, které snad brzy projedu s rodinou a s dětmi na kole. Tam se toho nebojím. Dlouhodobě zlepšují veřejný prostor, jako chodec a uživatel MHD se tam cítím důstojně.

Trochu jsem tomu chtěl pomoci, a tak jsem se ptal lidí na kole, proč jezdí, aby běžní Zlíňáci byli inspirací pro ostatní. Odpovědi se objevovaly na facebooku Cyclists of Zlín a většinou končily stejně. Prý by jezdili více, ale nejde to, nejsou cyklostezky, nemají kde zaparkovat kola u škol a v práci, u sportovišť.

A přitom docela blízko, různě po Evropě, můžeme vidět skvělou inspiraci, jak vznikají lepší místa pro život.

Můžeme následovat vzor nedaleké Vídně, která je dlouhodobě nejlepším místem pro život na celém světě. A abychom ji dohnali, musíme být desetkrát lepší než Vídeň.

Pro nás z HAXu je to například otázka té cyklodopravy. Pro nás není problém, že bychom měli nedostatek parkovacích míst pro auta, ale naopak nemáme dost místa na kola, elektrokola a elektrokoloběžky. Aspoň že ty skateboardy je jednoduché si vzít s sebou do kanceláře (smích).

Proto říkám, chceme změnu? Chceme se změnit? Chceme žít v krásném prostředí? Kde chceme být za deset, dvacet a padesát let? V čem jsme dobří, na čem chceme zapracovat? A komu to říct?

Tyto odpovědi nám ukáží směr pro nás samotné, pro město i pro firmy.